fbpx

Fotoexpedice Tenerife ohlédnutí

Na přelomu května a června jsme s Jirkou Bendou uskutečnili fotokurz-fotoexpedici na největší z Kanárských ostrovů – Tenerife. Původní termín fotoexpedice Tenerife byl plánovaný na začátek dubna, abychom stihli i Orion a Zvířetníkové světlo, ale bohužel kvůli zákazu vycházení jsme termín museli posunout.

Nouzový stav skončil ve Španělsku 9. května, ale vláda Kanárských ostrovů vyhlásila opětovně zákaz vycházení. Naštěstí hned druhý den jim tento nesmysl zrušil Nejvyšší soud jako protiústavní. Naší expedici tak padla poslední překážka a ještě ten den jsme už všichni měli letenky s odletem z Prahy.

S kurzisty jsme si dali sraz asi 3 hodiny před odletem. Se všemi jsme se znali a někteří se znali i mezi sebou, takže super parta byla zaručena hned od začátku. Na letišti byla jediná obří fronta, a to ta na Kanárské ostrovy. Zájem o ně byl tak velký, že museli přidat ještě jedno letadlo. My s Jirkou jsme ale věděli, že všichni míří do resortů a do národního parku zavítají tak možná v poledne a my budeme mít klid na focení. Stejně tak naprostá obsence turistů z Asie zaručila, že během celého týdne jsme byly všude téměř sami.

Když jsme se blížili na přistání, kurzisté obdivovali obrovskou sopku Pico de Teide, která vlastně tvoří skoro celý ostrov. Je to nejvyšší hora Španělska, a kdyby se měřila výška od mořského dna, byla by to 3. nejvyšší sopka na světě po Mauna Loa a Kea na Hawaii. I když jsme byli na Tenerife s Jirkou už po několikáte, také jsme téměř 4 km vysokou horu obdivovali a už jsme pokukovali po místech, kam pojedeme večer fotit.

Teleobjektiv připraven

Po rychlém zabydlení a půjčení aut a přednášce o nastavení fotoaparátu a kompozici se bez váhání vyrazilo na západ Slunce. Panovala obava, že bude úplně zataženo. Zdání ale klame, protože mraky, které se tvoří kolem ostrova, končí ve výšce cca 1500 metrů. Trochu jsme kurzisty napínali, ale po x serpentýnách jsme se ocitli nad peřinou mraků, a všichni byli úplně paf. Z vyprahlého pobřeží, kde rostou jen kaktusy a palmy, jsme se přes mlžný vavřínový a borovicový les dostali do úplně jiné, vysokohorské krajiny. Všudypřítomná zvětralá láva různých odstínů, na které místy rostou malé borovice kanárské a různé kopretiny a brukve, byla vynikajícím motivem do popředí fotografií.

S každým jsme prodiskutovali motiv a kompozice, které chtěli fotit, a mezitím začala zlatá hodinka, která je blíže k rovníku kratší než u nás. Došlo i na detaily teleobjektivem. Protože pasátová oblačnost pod námi se převalovala docela rychle přes kopce, vyzkoušeli jsme si i dlouhočasovky. Hned první den tak dopadl na výbornou.

Pohled z Montaňa Samara

Druhý den začal individuálním odpočinkem u bazénu a moře. Během odpoledne jsme pak začali s úpravami fotografií z prvního večera a prošli si během přednášky techniky denního a hlavně nočního focení. S velkou rezervou jsme dorazili do prostředí skal a pemzových polí Miňas de San José. Díky tomu jsme pak obešli každý skalní útvar a kromě hledání kompozic a motivů na noční focení si kurzisté opět zafotili západ Slunce.

Být na místě nočního focení za světla je klíčem k úspěchu, takže jsme museli v modré hodince kurzisty trošku popohánět, aby byli na místech, které si předtím vyhlédli. Když měl každý vyfocené popředí, zbývala ještě cca půlhodinka do východu galaktického jádra. Byl tak dostatek času připravit si fotoaparáty a doobléct se, protože teplota rychle klesala. Po půlnoci se Mléčná dráha dostala dostatečně vysoko nad obzor a všichni jsme cvakali o sto šest. Komu zbyl čas, zkoušel ještě startraily nebo detaily v Mléčné dráze. Minimální světelné znečištění a čistý a suchý vzduch spolu s nadmořskou výškou dělají národní park Pico de Teide ideální pro vizuální pozorování hvězd. Po skončení focení jsme tak mohli ještě chvíli před východem Měsíce obdivovat Mléčnou dráhu pouhýma očima s nádhernými detaily.

Jádro Mléčné dráhy pomalu vychází

Další den začal opět odpočinkově na pláži včetně ochutnávky místní kuchyně a nápojů. O to jednodušeji šly odpolední úpravy fotografií. Po večeři jsme sedli do auto a vyrazili do sopečné kaldery ke skalám Roques Garcia. Kvůli čistému vzduchu a absenci vegetace nemá člověk moc porovnání, takže se mu vše zdá menší a blízko. Zdání ale klame, protože skály Roques Garcia mají některé hodně přes 50 metrů. To je činí ideálním motivem na noční fotografování. Opět jsme si celé skály obešli ve zlaté hodince a vyfotili západ Slunce.

Pouze zde v kaldeře a nikde jinde na světě roste endemitický Hadinec Teidský, který byl zrovna v plném květu. Našli jsme i takové, které měly určitě 3 metry. Tyto exotické věže květů se přímo nabízely fotografovat s hvězdami. Po západu Slunce jsme se rozdělili na 2 skupiny a s každým jsme ještě prošli jejich motivy a kompozice. Vítr se v noci uklidnil a absolutní ticho pod Mléčnou dráhou občas narušilo jen auto v dáli nebo netopýři a obří můry, které opylovaly hadince.

Roques Garcia a v pozadí hora Guajara

Čtvrtý den jsme upravovali noční fotografie a na západ Slunce byl vybrán skalní oblouk na pobřeží. Po cestě se ještě někteří z nás stihli vykoupat na pláži Tejita, ale pak už se rychle zamířilo k oblouku. Místo to bylo perfektní, Slunce by svítilo přesně vnitřkem oblouku, ale pasátová oblačnost, která je jinak skvělým motivem, sluneční světlo nepropustila.

Čas navíc jsme tak využili k přesunu ještě za světla opět do obřích Roques Garcia a Miňas de San José. Tentokrát už jsme jen dali sraz ve 2 u auta všichni rychle zmizeli v naprosté tmě.

Následující den se vyjelo brzy po obědě na druhou stranu ostrova, do pohoří Anaga. V plánu byl vavřínový prales a pak západ Slunce na pobřeží na pláži Benijo. V pralese všichni oněměli úžasem, jak vlastně les a vavříny vypadají. U nás zná vavřín každý jen jako koření bobkový list. Mraky byly ten den tak akorát, takže jsme byly chvíli v mlze, která celý prales ještě umocnila. Co víc si přát.

Unikátní vavřínový prales

Těsně před poslední vesnicí u pláže Benijo ale nastalo velké zklamání. Obří sesuv úplně vymazal příjezdovou silnici a stavbaři pouštěli jenom místní. Pěšky už bychom to nestihli, tak jsme nakonec zvolili jako náhradní řešení pláž Almáciga. Bouřlivé moře a Slunce svítící skulinkou v mracích vytvořily super atmosféru pro večerní fotografie. Vždy je ale jedna vlna periodicky mnohem větší než ostatní, takže jsme všichni skončili od hlavy až k patě mokří. Za fotky a zábavu to samozřejmě stálo.

Ráno jsem nikoho nepřemluvil na východ Slunce u skalního oblouku, takže po koupání v moři jsme odpoledne vyrazili objevovat oblast kolem astronomické observatoře. Oceán mraků byl ten den objednán do ideální výšky, takže už před zlatou hodinkou bylo jasné, že fotky západu budou na výbornou. Majestátní Pico de Teide v záběru vše ještě umocňovalo. I když zde skoro neprší, vysokohorská poušť hýřila barvami všemožných květin.

Údolí Orotava téměř celoročně pod mraky

Na noční focení jsme se vrátili na místo z prvního večera. V plánu byly panoramatické noční fotografie oblouku Mléčné dráhy nad Teide. I když noční panorama je velmi těžká disciplína, všem kurzistům se povedlo první panorama skvěle.

Vítejte na Marsu

Na poslední den jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna pokračovala pod sopku do kaldery a druhá zůstala pod Montaňa Samara. Tentokrát byla oblačnost mnohem výš a lehce pršelo. Skupina, která zůstala, tak rychle zmokla a bohužel i světlo se ukázalo pouze na minutu. Kdyby to ale vyšlo, bylo by to exkluzivní světelné divadlo. Druhá skupina si mezitím vychutnala sytě červený západ Slunce a pás mraků uvnitř kaldery, což bývá docela vzácné.

Zakončení kurzu proběhlo až do rána a pak už jsme si jen sbalili věci, nakoupili suvenýry a hurá zpět do Česka.

Všem moc děkujeme za účast!

Všichni si odvezli z kurzu parádní denní i noční fotografie a také mnoho zážitků a my doufáme, že další fotoexpedice třeba na sousední La Palmu, která má 3. nejlepší noční oblohu na světě, už proběhnou úplně hladce bez všemožných zákazů a omezení.

Fotoexpedice na Tenerife s Lukášem a Jirkou se povedla na jedničku. Ubytování kousek od oceánu bylo perfektní a pohodlné. Za fotkou jsme jezdili do národního parku Teide, pod stejnojmennou sopkou. Tato krajina mne dost překvapila. Všude samá vyschlá láva a skoro žádná flóra. I když místama se objevily kytičky a zajímavé rostliny. Asi nejvíc masakroidní rostlina byl Hadinec Teidský, který byl místy vysoký až 3m. Pohybovali jsme se většinou ve výšce nad 2000m. Takže jsme byli vždy nad nízkou oblačností a tak byly ideální podmínky na noční focení. Světelný smog z měst byl zakryt mraky a my nad nimi. Noční obloha zde byla neskutečná! Hvězdy jasně zářily a mléčná dráha byla vidět moc dobře a to i nad ránem. Spojení této luxusní noční oblohy, „měsíční“ pouštní krajiny a zajímavých rostlin, dávalo velké množství kompozic. Dá se říci, že jsme fotili každou noc a pořád bylo co nacházet. Organizace byla vždy na domluvě a byl volný režim. Tento WS mohu tedy doporučit, protože je to unikátní místo a kluci to mají zmáknuté. Pomůžou jak v terénu, tak i v postprocesu. Takže si odvezete skvělé fotky a zážitky“

Aleš P.

Chtěli byste s námi jet na příští fotoexpedice a workshopy? Podívejte se na aktuální nabídku!